V dávných dobách, kdy lidé sváděli svůj každodenní boj o přežití, objevovaly se loupeživé kmeny, které drancovaly a plenily jejich vesnice. Pro získání kořisti se tito nájezdníci nerozpakovali zabíjet. Každý pokus o odpor, jakákoliv snaha ubránit se, končily nemilosrdnou odplatou. Nájezdy byly kruté, zůstávala jen smrt a zoufalství.
Jednoho večera, když byla vesnice opět zpustošena a dohořívaly ohně ze zapálených stanů, se shromáždili všichni na svém posvátném místě před tajemnou jeskyní. Mlčky stáli a jejich oči plné zoufalství, bolesti a pokoření se upírali do míst, odkud měla přijít spása.
Ve vchodu jeskyně se mihl stín a vzápětí se vynořila postava muže. V odlesku ohňů vypadal vznešeně, důstojně a skoro až nadpřirozeně. Všichni poklekli, aby vzdali úctu a hold svému moudrému a učenému mágovi. Geriandan vycítil jejich pochybnosti, strach, vyčerpání, ale také jejich živelné odhodlání ubránit se stůj co stůj. Zvedl ruce svírající hliněnou nádobu. „ Tento nápoj Vám dodá sílu, odvahu a energii pro boj s nepřítelem. Budete hbitější, pohotovější než váš protivník a nezlomí vás únava. Říkejte mu Kerbet na počest mého učitele, který mě naučil znát, kde se skrývá mocná síla přírody“.
Nově probuzená síla působila na talernské bojovníky jako magické zaklínadlo. Jejich pochybnosti zmizely a tělem se jim rozproudil nový příval energie. Pocítili, jak jejich únava mizí, jak se vrací odhodlání, síla a válečnická výbojnost. Tiše se nocí vydali k hraniční řece Aretwě, kde byli utábořeni útočníci. Ráno byla svedena vítězná bitva. Talernie byla zachráněna.