Dieta čajová 0S

Při této dietě se podává nemocnému pouze neslazený či slazený čaj po lžičkách. Energetická hodnota slazeného čaje: 1 000 kJ, 60 g sacharidů, 0 g bílkovin, 0 g tuků.

Indikace

Tato dieta se podává omezenou dobu např. po žlučníkové kolice nebo první dny po operacích v dutině břišní než se objeví peristaltika. Podává se v akutních stavech při onemocnění pankreatu, žlučníku a v prvních stadiích po operaci dutiny břišní a části trávicího systému, u nemocných s nemožností příjmu per os. Je možné ji současně podávat s parentální a enterální výživou.

Vhodné druhy čajů

Pro přípravu čajů se používají různé bylinné směsi, ovocné směsi, černý nebo zelený čaj.

Ovocné a bylinné čaje většinou neobsahují žádné plody čajovníku, ale jedná se o sušené ovoce, či části bylin. V případě ovocných čajů se může jednat pouze o doplněk k černému nebo zelenému čaji. U nás je již od nepaměti ve velké oblibě a to nejen při nachladnutí, popíjení šípkového čaje. Velkou oblibu sklízí i heřmánkový čaj, při mírných žaludečních obtížích provázených křečemi, nadýmáním a pocitem plnosti. Vynikající účinky má i při různých lehkých zánětlivých onemocnění kůže a sliznic. Dalšími favority jsou lipové či kopřivové čaje při nachlazení, meduňka se využívá při nespavosti a máta pro zklidnění žaludku. Za naprostého favorita, co se nastydnutí týká, je zázvor. Pomáhá při trávení, jako prevence před chřipkou a nachlazením, doporučuje se podávat v některých případech léčené rakoviny (nutný souhlas onkologa) a je tradičním afrodiziakem.

Klasický černý čaj obsahuje v připraveném šálku přibližně 40 mg kofeinu, mnoho antioxidantů a jeho pravidelné pití má vysoce pozitivní vliv na odbourávání cholesterolu. Černý čaj má další vynikající vlastnost a tou je schopnost snížení rizika mrtvice. Na rozdíl od zeleného nebo bílého čaje obsahuje mnohem více látek, které v organismu vykazují ochranný efekt na cévy. Není to tím, že by výchozí surovina byla na tyto látky bohatší, ale vnikají při tepelném zpracovávání čajovníkových listů. Proto má černý čaj tmavou barvu. Samotná příprava černého čaje je velmi jednoduchá – zalévá se téměř vroucí vodou (cca 90°C) a nechá se dvě až tři minuty vylouhovat. Při delším vyluhování se sice do vody dostane více žádoucích látek, čaj je tedy biologicky účinnější, získává však trpkou až nahořklou chuť. Dieteticko-léčebný efekt se tedy zvyšuje s prodlužováním doby vyluhování (optimální je cca 6 až 8 minut). Dochucuje se dle chuti – cukr, mléko, citron, med atd. Mezi nejznámější druhy černého čaje se řadí například cejlonský čaj, darjeeling anebo třeba assam. Velkou oblibu mají i černé čaje tibetské, které jsou proslulé svou specifickou chutí.

Je však třeba zdůraznit, že uvedené informace vztahující se k dieteticko-léčebným účinkům nelze spojovat s černým čajem připravovaným z většiny nálevových sáčků. Tyto totiž obvykle obsahují určitý podíl sušeného květu ibišku, který uvedené látky prakticky neobsahuje. Pro dosažení požadovaných dieteticko-léčebných účinků se doporučuje připravovat čaj ze sypaného černého čaje.

Jemnější chuť než černý čaj má bezesporu čaj zelený. Ten má v průměru kolem 25 mg kofeinu na jeden šálek. Kromě kofeinu však zelený čaj obsahuje více látek ze skupiny polyfenolů označované jako katechiny. Právě tyto látky se při sušení čajových lístků při vyšších teplotách mění, proto jich černý čaj obsahuje méně, než zelený. Díky tomu má zelený čaj mírně odlišný průběh antioxidačních účinků a mírně odlišně působí na kardiovaskulární systém. Také je účinný při různých dietách a v neposlední řadě se zmiňuje jeho šetrnější účinek na zubní sklovinu. Zelený čaj se připravuje zalitím sice převařené vody, ale již maličko zchládnuté (cca 70 – 80 °C). Mezi nejznámější odrůdy zeleného čaje patří čínský gunpowder a japonská sencha a matcha.

Snad díky menšímu obsahu kofeinu (15 mg na jeden šálek) má bílý čaj ještě jemnější chuť. Pití tohoto vzácného, na slunci sušeného čaje, byla v minulosti výsadou pouze čínských císařů. V současné době se hodně zdůrazňuje jeho účinek na kardiovaskulární systém, ve skutečnosti je ale nižší, než v případě černého nebo zeleného čaje. Připravuje se totiž z vrchních pupenů čajových lístků těsně před rozvinutím a tyto obsahují ve srovnání s plně rozvinutými listy mnohem méně polyfenolů. Hlavní předností bílého čaje je jeho jemná chuť, dieteticko-léčebný efekt je však nižší. Doporučuje se sice lidem se zvýšenou hladinou cukru a cholesterolu v krvi, ale jeho účinek není tak výrazný a někteří autoři ho dokonce zpochybňují. Bílý čaj ale může být dobrým pomocníkem při hubnutí. Příprava bílého čaje je obdobná jako u zeleného. Zalévá se vodou mezi 60 – 70 °C. Za nejcennější se považuje Baihao Yinzhen neboli čaj stříbrných jehel. Název vznikl díky drobným vláknům v nápoji.

Červený čaj neboli rooibos nemá ve skutečnosti s čajovníkem vůbec nic společného. To znamená, že neobsahuje žádný kofein a pochází z keře čajovníku kapského. Používá se mimo jiné na žaludeční potíže, nervové obtíže, astma, kožní problémy jako je například ekzém a spousta dalších. Příprava rooibos čaje je velmi jednoduchá. Zalévá se téměř vařící vodou a jeho dochucení je odvislé od chuti každého popíjejícího. V Africe se dochucuje cukrem, mlékem, případně vanilkou a různými bylinkami.