Diabetes mellitus

Diabetes mellitus, česky úplavice cukrová, krátce cukrovka, je souhrnný název pro skupinu chronických onemocnění, která se projevují poruchou metabolismu sacharidů. Pro diabetes mellitus jsou typické zvýšené hodnoty cukru v krvi spojené často i se zvýšeným vylučování cukru močí. Podle tohoto symptomu ostatně staří Řekové diabetes mellitus pojmenovali – znamená to medově sladký průtok.

Mnohé buňky potřebují k tomu, aby mohly optimálně plnit svou úlohu cukr, přesněji řečeno glukózu (hroznový cukr), jako zdroj energie. Cukr, kterým je obvykle zásobován krevní oběh, pochází především z naší stravy, glukózu mohou však vyrobit i játra.

Cukr přijímaný potravou pochází nejen z bílého cukru, ale cukr je také v medu, sladkostech, ovoci, v ovocných šťávách a limonádách, mléku a mléčných výrobcích a samozřejmě ovlivňuje hodnoty našeho krevního cukru.

Mnohé potraviny obsahují navíc škroby, z nichž si naše tělo vytvoří glukózu. Patří k nim např. mouka, chléb, brambory, rýže a těstoviny.

Na regulaci hladiny krevního cukru se podílejí různé hormony, hlavní roli však má inzulín. Ten je produkován tzv. beta-buňkami ve slinivce břišní a uvolňován podle potřeby, to znamená, že se dostává do krve a je ho uvolňováno tím víc, čím vyšší je hladina krevního cukru.

Inzulín se stará o to, aby se glukóza z krve dostala do buněk, a tam byla správně zužitkována. Pokud je inzulínu málo nebo nepracuje dost dobře, stoupá hladina krevního cukru a rozvíjí se diabetes mellitus. Zároveň buňky dostávají málo glukózy a nemohou proto správně fungovat, důsledkem toho jsou třeba slabé svaly. Nedostatek inzulinu, případně jeho omezený účinek však narušují také zužitkování tuků a bílkovin, což může vést např. ke zvýšení hodnot krevních tuků. Proto je při diabetu třeba kontrolovat celou látkovou výměnu.

Cukrovka se vyskytuje ve dvou hlavních typech. Diabetes mellitus II. typu je nejčastěji se vyskytující formou cukrovky, trpí jí až 90 % všech diabetiků. Jen asi 10 % nemocných má diabetes mellitus I. typu.

Diabetes mellitus I. typu se projeví obvykle už v mládí, dokonce v dětství, může být ale zjištěn i u dospělých jedinců. Beta-buňky ve slinivce břišní nevytvářejí skoro žádný inzulín a proto vzniká jeho těžký deficit. Proto jsou nemocní diabetem I. typu odsouzeni k celoživotnímu dodávání inzulínu prostřednictvím injekcí nebo inzulínové pumpy. Charakteristickým příznakem tohoto typu diabetu je náhlý nástup nemoci s velkou žízní a častým močením (také v noci), nezamýšlené hubnutí, velká únava a zemdlenost.

Inzulín se stará o to, aby se glukóza z krve dostala do buněk, a tam byla správně zužitkována.

Zatímco I. typ se projeví akutními problémy a často dramatickým nástupem, diabetes mellitus II. typu se rozvíjí plíživě a nezřídka nepozorovaně. Při následujících příznacích je třeba zpozornět: silnější žízeň, častější močení (i v noci), snížená výkonnost, svědění, časté infekce, špatně se hojící rány, častý výskyt plísní, bezdůvodné hubnutí při existující nadváze.

Při diabetu II. typu produkuje slinivka břišní ještě vlastní inzulín, nedokáže ho však uvolňovat podle potřeby. Navíc je omezen účinek existujícího inzulínu, protože buňky na hormon nereagují správně. Tento jev se nazývá inzulínová rezistence a je tím výraznější, čím vyšší je nadváha člověka. Inzulínová rezistence provokuje slinivku břišní ke stále nadměrnější produkci inzulínu. U osob s dědičnou dispozicí už časem slinivka tuto práci nezvládá. Čím déle onemocnění trvá, tím více produkce tělu vlastního inzulínu ochabuje. Proto je třeba léčbu opakovaně revidovat a přizpůsobovat vývoji nemoci.

Diabetes mellitus II. typu byl až donedávna spojován s věkovou skupinou od 35 let, v posledních letech však postihuje stále častěji mládež s velkou nadváhou. Protože až 90 % diabetiků II. typu má nadváhu, je nadváha považována za rozhodující ovlivnitelný rizikový faktor pro vznik tohoto onemocnění.

Hlavní částí léčby spočívá ve správné výživě, ve zvýšení pohybu a snížení váhy. Výběr vhodných jídel a sestavení správného jídelníčku nemusí být pro diabetika jednoduchým úkolem. Výbornou pomůckou jsou diabetické jídelníčky šité na míru, které naleznete po vstupu do části VÝŽIVOVÝ PROGRAM pod tlačítkem JÍDELNÍČEK. Pro diabetika není důležité sledovat jen celkový příjem sacharidů, ale je velice důležité mít také přehled o příjmu jednoduchých cukrů. Na webových stránkách www.diachrom.cz se můžete seznámit se zásadami, jak omezit příjem jednoduchých cukrů v potravě a mít tak cukr pod kontrolou. Také pravidelný pohyb je při léčbě diabetu stejně důležitý, jako správné stravování a snížení tělesné hmotnosti. Pouze tehdy, když tato opatření nepřinesou kýžený výsledek v podobě uspokojivého poklesu krevního cukru, přicházejí na řadu léky a jako poslední trumf – inzulín.

DiaChrom je nízkokalorické stolní sladidlo, které poskytuje vhodnou alternativu za řepný cukr. Jeho největší předností je, že vedle sladící složky obsahuje speciální komplex trojmocného chromu označovaného jako glukózotoleranční faktor.

Pokud vás tento výrobek zaujal a chcete ho vyzkoušet, můžete objednat zde.