Obezita – její příčiny a důsledky

Na vzniku obezity se z 50 % podílejí naše geny a 50 % jsme schopni sami ovlivnit. Často je za příčinu vzniku nadváhy a obezity pokládáno jiné onemocnění. Nemocí způsobujících obezitu, je ve skutečnosti velmi málo. Jen asi 1 % všech lidí s obezitou má onemocnění, které může významně přispívat k rozvoji nadváhy a obezity. Také některé léky mohou způsobit vzestup hmotnosti. Ale u více než 90 % lidí s obezitou je příčinou jejího vzniku nepoměr mezi příjmem a výdejem energie resp. omezení pohybu. Stres a zajídání stresu však může také sehrát důležitou roli. Při zjišťování příčin obezity je dobré začít analýzou svého energetického příjmu a výdeje. Při podezření na jiné zdravotní problémy je vhodné obrátit se na praktického lékaře.

Vzájemné působení dědičných předpokladů a vlivu prostředí vede k pozitivní energetické bilanci. Porušení energetické rovnováhy, kdy příjem převýší výdej, má za následek nadměrné hromadění tukové tkáně.

Energetický příjem je ovlivňován poměrem základních živin ve stravě. Většina studií potvrzuje příčinný vztah mezi nadměrným příjmem tuků a jednoduchých sacharidů a vznikem obezity. Avšak rozsáhlé meta-analýzy zdůrazňují, že je to především výše celkového energetického příjmu, která ovlivňuje hromadění tuku v těle.

Obezity však mohou dosáhnout i lakto-ovo-vegetariáni, kteří sice přijímají zdravé potraviny v doporučeném poměru živin, ale celkově v nadměrném množství

Na zvýšeném příjmu energie se podílí hlavně zvýšený příjem tuků, které mají přes svou vysokou energetickou hodnotu malou sytící schopnost. K rozvoji obezity přispívá také vyšší konzumace jednoduchých sacharidů, jako je sacharóza a fruktóza, zatímco komplexní sacharidy se na rozvoji obezity prakticky nepodílejí. Na rozdíl od tuků dochází při zvýšeném příjmu sacharidů k adaptačnímu zvýšení jejich spalování. Organismus začne přeměňovat sacharidy na zásobní tuk až po dlouhodobém nadměrném příjmu. Sytící schopnost sacharidů je vysoká. Nadbytečný příjem bílkovin nesehrává podstatnou roli při vzniku obezity, ale v kombinaci se současným nadměrným příjmem živočišných tuků ano. Bílkoviny mají nejvyšší sytící schopnost ze všech živin. Jejich vysoký příjem je však u starších osob nežádoucí, protože dochází k nadměrnému zatěžování jater a ledvin. Na rozvoji obezity se podílí i nedostatečný příjem vlákniny z ovoce a zeleniny. K hromadění břišního tuku může přispívat zvýšená konzumace alkoholu.

Podstatnou roli v rozvoji obezity může sehrávat také příjem potravy mezi jídly označovaný jako snacking, jehož energetická hodnota se podceňuje. Na rozvoji obezity se v poslední době stále více podílí snižující se pohybová aktivita, která je důležitou ovlivnitelnou složkou celkového energetického výdeje. Podílí se na něm 20 – 40 %. Příčinou sníženého energetického výdeje není nižší sportovní aktivita, ale hlavně pokles běžné fyzické aktivity – pohyb při práci, při přepravě do zaměstnání, při péči o domácnost i ve volném čase. I když v posledním desetiletí poklesl celkový energetický příjem i spotřeba tuků, obezita vzrůstá v důsledku poklesu pohybové aktivity.
Obezita je významnou příčinou nemocnosti, invalidity a předčasné smrti. Zvýšené BMI je dle WHO hlavním rizikovým faktorem chronických nemocí jako kardiovaskulární nemoci (onemocnění srdce a mrtvice), diabetes mellitus 2. typu, poruchy pohybového aparátu (zejména osteoartritidy) a některé druhy rakoviny.

Riziko uvedených nemocí se zvyšuje s nárůstem BMI. Předpokládá se, že obezita ovlivňuje riziko vzniku diabetu 2. typu ze 60 %, obezita se podílí na vzniku hypertenze a ischemické choroby srdeční více než 20 %, a na rozvoji některých nádorů se obezita podílí 10 – 30 %. Mezi další přidružená onemocnění obezity se řadí onemocnění žlučníku, steatóza jater a syndrom spánkové apnoe.
Zatímco BMI je jednoduchý ukazatel obezity, pro předpověď rizika onemocnění u jedinců je potřeba ho vnímat jen jako hrubé vodítko. Množství a umístění tělesného tuku je přesnějším ukazatelem zdravotních rizik spojených s obezitou. Viscerální tuk, a to zejména v oblasti břicha, má větší souvislost s diabetem 2. typu a kardiovaskulárními onemocněními než BMI. Hodnota BMI nad 26 sice říká, že existuje zvýšené zdravotní riziko, odpověď na vážnost situace ale dává až hodnota viscerálního tuku. Viscerální tuk se měří speciálními přístroji, hrubou představu ale dává i jednoduché měření obvodu pasu obyčejným krejčovským metrem.

Měření centrální obezity, např. pomocí obvodu pasu, poskytuje přesnější míru zdravotních rizik spojených s obezitou

Komplikace obezity dělíme na mechanické a metabolické. Mechanické komplikace vznikají důsledkem vysoké hmotnosti. Patří sem: bolesti zad, kloubů a svalů, artrózy, otoky, celulitida, varixy, větší pocení, komplikace chirurgických výkonů, horší hojení ran, častější úrazy, dušnost, chrápání a další. Pro ústup mechanických komplikací se vyžaduje velký úbytek hmotnosti, často se jedná o redukci až o desítky procent. Při menší redukci hmotnosti se může stav i zhoršit v důsledků mírné změny těžiště. Mechanické komplikace výrazně snižují kvalitu života. Ostatní komplikace řadíme mezi metabolické komplikace: diabetes mellitus 2. typu, vysoký krevní tlak, dyslipidémie a celá řada složek vázaných na metabolický syndrom a některé nádory. V případě metabolických komplikací je 5–10% redukce hmotnosti dostatečná pro zlepšení kompenzace chorob.

Klíčem k efektivnímu hubnutí je využití některých biochemických pochodů probíhajících normálně v těle. Naše tělo je sice neuvěřitelně složitý biologický systém, ale překvapivě se řídí jednoduchými principy. Většina diet však tyto principy opomíjí a proto většinou končí jo-jo efektem. Moderní výživová doporučení jsou založena na znalostech biochemických a fyziologických procesů. Tyto požadavky splňuje náhrada stravy při hubnutí VitalChrom Shake.

VitalChrom Shake je potravina pro zvláštní výživu určená ke snižování tělesné hmotnosti při dodržení nízkoenergetické stravy. Je to sypká směs pro přípravu chutného koktejlu

Pokud vás tento výrobek zaujal a chcete ho vyzkoušet, můžete objednat zde.