Význam vitamínů a minerálů ve výživě
Správné výživě je v poslední době věnována nebývalá pozornost, její zabezpečení je součástí aktuálního plánu WHO Zdraví 21. Optimální složení výživy se správným poměrem základních živin (bílkovin, sacharidů a tuků) a s dostatečným obsahem vitamínů, minerálů a dalších antioxidačních látek je základním kamenem prevence všech civilizačních chorob. Doplňování vitamínů a minerálů lze doporučit při jejich možném nedostatku a v době jejich zvýšené potřeby.
V roce 1874 Forster zjistil, že minerální látky obsažené v popelu po zpopelnění tkání jsou potřebné pro život zvířat. Toto zjištění vedlo k zavedení dietetické esenciality minerálních prvků, neboť uvedené prvky je nezbytné dodávat vedle uhlíku, vodíku, kyslíku a síry, které se získávají prostřednictvím přijaté vody, sacharidů, tuků a bílkovin. Zatímco od 50. let nebyly objeveny již žádné nové vitamíny, počet esenciálních prvků se zvyšuje. Esenciální je takový prvek, který je potřeba pro adekvátní růst, reprodukci a zdraví během života, když všechny ostatní nutriční faktory jsou v těle k dispozici v optimálním množství. Esenciální minerální prvky lze rozdělit do tří skupin - na makroelementy (denní potřeba je nad 100 mg), mikroelementy (denní potřeba je 100 mg) a stopové prvky (skutečná denní potřeba se pohybuje řádově v µg).
Dalším kritériem je dělení na kategorii esenciálních minerálních prvků, u kterých se potvrdilo, že se podílejí na esenciálních biochemických procesech. Sem patří prvky s katalytickou nebo regulační funkcí v rozhodujících biochemických procesech. Do této kategorie se zařazují vápník, hořčík, fosfor, sodík, draslík, chlór, železo, jód, měď, mangan, kobalt, molybden, selen a zinek.
| Minerální látky a stopové prvky jsou pro živý organismus stejně důležité jako vitamíny. |  |
Druhou kategorií jsou prvky, u nichž se předpokládá esencialita pouze na základě toho, že při jejich nedostatku dochází k narušení fyziologické funkce. Do této kategorie patří fluor, chróm, vanad, křemík, nikl, arzen, lithium, olovo a bór.
Fyziologické účinky každého esenciálního prvku závisí na množství, které se přijme. Existuje určitý rozsah, tzv. bezpečný a adekvátní rozsah zajišťující optimální funkci prvku v těle. Při příjmu výrazně nižším se objevují příznaky deficitu, při výrazně vyšším příjmu pak příznaky toxicity (dobře zdokumentované např. u fluoru, selenu, arzenu, olova, které byly dlouhou dobu považované za vyloženě toxické prvky). Ve skutečnosti lze toxické považovat všechny stávají esenciální prvky, pokud se konzumují v nadměrném množství. Určitým parametrem je index relativní toxicity, což je poměr mezi minimální toxickou denní dávkou a nejvyšším přípustným množstvím prvku v denní dávce.
Index relativní toxicity (IRT) u některých prvků
| prvek | DDP (mg) |
NPM v DD (mg) |
OMTDD (mg) |
IRT |
| vápník | 800 | 2500 | 12000 | 5 |
| fosfor | 700 | 1200 | 12000 | 10 |
| hořčík | 375 | 400 | 6000 | 15 |
| železo | 14 | 20 | 100 | 5 |
| zinek | 10 | 25 | 500 | 20 |
| měď | 1 | 3 | 100 | 33 |
| jód | 0,15 | 0,2 | 2 | 10 |
| selen | 0,055 | 0,2 | 1 | 5 |
| mangan | 1 | 5 | ||
| chróm | 0,04 | 0,02 | ||
| molybden | 0,05 | 0,1 |
| DPP | - denní doporučený příjem |
| NPM v DD | - nejvyšší přípustné množství v denní dávce |
| OMTDD | - odhadovaná minimální toxická denní dávka |
Z přehledu je patrné, že selen, který se dříve považoval za toxický prvek, má relativní toxicitu podobnou železu nebo vápníku.
Cílem nutričních specialistů je zajistit, aby příjem jednotlivých prvků byl bezpečný a adekvátní. Při koncentracích prvku mezi bezpečnou a toxickou hladinou může existovat farmakologický účinek prvku. Jak požadovanou, tak toxickou koncentraci prvku (esenciálního i neesenciálního) ovlivňují dietetické složky zvyšující nebo snižující jeho biologickou účinnost. Relativní biologická využitelnost se definuje jako podíl prvku v potravině, který se absorbuje a využívá ve srovnání s čistým standardem. Biologická využitelnost prvku se nejčastěji snižuje vytvářením chelátů ve střevech (vzniká pevný a nerozpustný komplex) nebo v přítomnosti konkurenčního antagonisty (např. fytát obsažený v semenech tvoří cheláty se zinkem a snižuje tak jeho biologickou využitelnost). Někdy se navzájem mohou ovlivňovat i dva esenciální prvky. Příkladem je snížení absorpce a využití mědi v případech, kdy je konzumováno nadměrné množství zinku.
Role jednotlivých vitamínů byla objevena a popsána počátkem 20. století. Bylo zjištěno, že vitamíny D, E, B6, B12 a kyselina listová ovlivňují buňky imunitního systému. S výjimkou vitamínu D působí všechny podpůrně na některou jeho složku. Vitamín D je ve svém účinku na imunitní systém poněkud specifický - jeho nedostatek vede ke zvýšené náchylnosti k některým infekcím, v tomto případě funguje jako autostimulans. Avšak deficit vitamínu D je zároveň spojen s vyšším rizikem rozvoje autoimunitního onemocnění, v tomto případě funguje vitamín D jako imunosupresivní látka.
| Vitamíny se vyskutují ve všech druzích potravin, v ovoci, v zelenině, mase, vejcích i obilných výrobcích. |  |
Vitamíny E a β-karoten jsou známé jako antioxidanty. Eliminují účinek kyslíkových radikálů, které způsobují poškození tkání a iniciují vznik některých onemocnění.
Kyselina listová, vitamíny B6 a B12 hrají roli v metabolismu homocysteinu, zapojují se do mechanismů směřujících ke snižování jeho koncentrace v krvi. Bylo popsáno několik mechanismů, kterými by zvýšená hladina homocysteinu mohla přispívat k rozvoji kardiovaskulárních onemocnění.
Denní potřeba vitamínů a nejvyšší přípustné množství
| vitamíny | doporučený denní příjem (mg) |
nejvyšší přípustné množství v denní dávce (mg) |
| vitamín A | 0,8 | 2 |
| vitamín C | 80 | 2000 |
| vitamín D | 0,005 | 0,01 |
| vitamín E | 12 | 100 |
| vitamín B1 | 1,1 | 10 |
| vitamín B2 | 1,4 | 10 |
| vitamín B6 | 1,4 | 10 |
| vitamín B12 | 0,0025 | 0,05 |
| niacin | 16 | 500 |
| kyselna pantothenová | 6 | 40 |
| kyselina listová | 0,02 | 1 |
| biotin | 0,05 | 0,5 |
| vitamín K | 0,075 |
Všechny vitamíny rozpustné ve vodě jsou kofaktory enzymů, které se podílejí na regulaci energetického metabolismu v našem těle. Je tedy zřejmé, že i mírný nedostatek těchto látek znamená významné ovlivnění vybraných enzymových reakcí, což fyziologicky může vyústit ve zvýšenou únavu. V mnoha studiích bylo zjištěno, že současné stravovací návyky nepokrývají kompletně požadavky našeho organismu a vedou k nedostatku těchto vitamínů a k následné únavě a ztrátě vitality. V dospělé populaci se však uplatňuje mnohem více vlivů, které mohou způsobit nedostatek vitamínů. Kromě nevhodné stravy k němu přispívá i kouření, užívání některých léčiv, zvýšená konzumace alkoholu, a také zvýšené nároky z důvodu stresu. V těchto případech je vhodné doplnit vitamíny formou doplňku stravy, aby byla pokryta denní potřeba vitamínů.
Koenzym Q10 je sloučenina funkčně podobná vitamínům a je obsažena ve většině lidských buněk. Koenzym Q10 je pro náš organismus nepostradatelný a uplatňuje se při buněčném dýchání a při získávání energie. Jedná se o jeden z rozhodujících katalyzátorů energetického metabolismu a s jistou nadsázkou lze říci, že jeho množství v buňce určuje i její výkonnost. Jeho struktura ho také předurčuje jako strážce lipidových membrán a mitochondrií před působením volných radikálů. Koenzym Q10 je zčásti přijímán potravou, zčásti si jej tělo vytváří samo. S přibývajícím věkem jeho produkce klesá a výkonnost těla se stává více závislá na dodávce koenzymu Q10 potravou. Proto je doplňování koenzymu Q10 pro starší osoby tak důležitá.
Nejvyšší koncentrace koenzymu Q10 je v srdci, v plících a v ledvinách. Avšak již ve 40 letech má člověk v srdečním svalu ve srovnání s 20letým asi o 30 % méně této látky. Rovněž v dalších tkáních se začíná po čtyřicítce projevovat úbytek koenzymu Q10. Jeho nedostatek v těle má za důsledek i celkové oslabení organismu, ztrátu vitality, snižuje se schopnost koncentrace a fyzické aktivity a urychluje se proces stárnutí (týká se to jak orgánů v těle, tak i kůže, protože klesá rychlost regenerace buněk).
Doplňování koenzymu Q10 do těla formou doplňku stravy vede ke zpomalení procesů stárnutí organismu a především zabraňuje předčasnému stárnutí a projevům, které jsou s tímto spojeny (únava a stárnutí pokožky a tvorba vrásek). Také se může prodloužit i předpokládaná délka života.
Doplňky stravy jsou definovány jako potraviny určené k přímé spotřebě, které se odlišují od běžných potravin vysokým obsahem vitamínů, minerálních látek nebo jiných látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem a které byly vyrobeny za účelem doplnění běžné stravy spotřebitele na úroveň příznivě ovlivňující jeho zdravotní stav.
Doplněk stravy Multi plus obsahuje koenzym Q10, 10 vitamínů a 9 minerálních látek v optimálním vyváženém poměru. Kombinace těchto látek přispívá ke snížení míry únavy a vyčerpání, k normální funkci imunitního systému a k ochraně buněk před oxidativním stresem.
| Při nevyvážené stravě nebo redukčních dietách pomáhá Multi plus zajišťovat dostatečný přísun vitamínů a minerálů, o které je organismus ochuzen. |  |
Pokud vás tento výrobek zaujal a chcete ho vyzkoušet, můžete objednat zde.