Význam vitamínů a minerálů ve výživě

Správné výživě je v poslední době věnována nebývalá pozornost, její zabezpečení je součástí aktuálního plánu WHO Zdraví 21. Optimální složení výživy se správným poměrem základních živin (bílkovin, sacharidů a tuků) a s dostatečným obsahem vitamínů, minerálů a dalších antioxidačních látek je základním kamenem prevence všech civilizačních chorob. Doplňování vitamínů a minerálů lze doporučit při jejich možném nedostatku a v době jejich zvýšené potřeby.

V roce 1874 Forster zjistil, že minerální látky obsažené v popelu po zpopelnění tkání jsou potřebné pro život zvířat. Toto zjištění vedlo k zavedení dietetické esenciality minerálních prvků, neboť uvedené prvky je nezbytné dodávat vedle uhlíku, vodíku, kyslíku a síry, které se získávají prostřednictvím přijaté vody, sacharidů, tuků a bílkovin. Zatímco od 50. let nebyly objeveny již žádné nové vitamíny, počet esenciálních prvků se zvyšuje. Esenciální je takový prvek, který je potřeba pro adekvátní růst, reprodukci a zdraví během života, když všechny ostatní nutriční faktory jsou v těle k dispozici v optimálním množství. Esenciální minerální prvky lze rozdělit do tří skupin - na makroelementy (denní potřeba je nad 100 mg), mikroelementy (denní potřeba je 100 mg) a stopové prvky (skutečná denní potřeba se pohybuje řádově v µg).

Dalším kritériem je dělení na kategorii esenciálních minerálních prvků, u kterých se potvrdilo, že se podílejí na esenciálních biochemických procesech. Sem patří prvky s katalytickou nebo regulační funkcí v rozhodujících biochemických procesech. Do této kategorie se zařazují vápník, hořčík, fosfor, sodík, draslík, chlór, železo, jód, měď, mangan, kobalt, molybden, selen a zinek.

Minerální látky a stopové prvky jsou pro živý organismus stejně důležité jako vitamíny.
 

Druhou kategorií jsou prvky, u nichž se předpokládá esencialita pouze na základě toho, že při jejich nedostatku dochází k narušení fyziologické funkce. Do této kategorie patří fluor, chróm, vanad, křemík, nikl, arzen, lithium, olovo a bór.

Fyziologické účinky každého esenciálního prvku závisí na množství, které se přijme. Existuje určitý rozsah, tzv. bezpečný a adekvátní rozsah zajišťující optimální funkci prvku v těle. Při příjmu výrazně nižším se objevují příznaky deficitu, při výrazně vyšším příjmu pak příznaky toxicity (dobře zdokumentované např. u fluoru, selenu, arzenu, olova, které byly dlouhou dobu považované za vyloženě toxické prvky). Ve skutečnosti lze toxické považovat všechny stávají esenciální prvky, pokud se konzumují v nadměrném množství. Určitým parametrem je index relativní toxicity, což je poměr mezi minimální toxickou denní dávkou a nejvyšším přípustným množstvím prvku v denní dávce.

Index relativní toxicity (IRT) u některých prvků

prvek DDP
(mg)
NPM
v DD
(mg)
OMTDD
(mg)
IRT
 vápník 800 2500 12000 5
fosfor 700 1200 12000 10
hořčík 375 400 6000 15
železo 14 20 100 5
zinek 10 25 500 20
měď 1 3 100 33
jód 0,15 0,2 2 10
selen 0,055 0,2 1 5
mangan 1 5    
chróm 0,04 0,02    
molybden 0,05 0,1    
 
DPP - denní doporučený příjem
NPM v DD - nejvyšší přípustné množství v denní dávce
OMTDD - odhadovaná minimální toxická denní dávka
 

Z přehledu je patrné, že selen, který se dříve považoval za toxický prvek, má relativní toxicitu podobnou železu nebo vápníku.

Cílem nutričních specialistů je zajistit, aby příjem jednotlivých prvků byl bezpečný a adekvátní. Při koncentracích prvku mezi bezpečnou a toxickou hladinou může existovat farmakologický účinek prvku. Jak požadovanou, tak toxickou koncentraci prvku (esenciálního i neesenciálního) ovlivňují dietetické složky zvyšující nebo snižující jeho biologickou účinnost. Relativní biologická využitelnost se definuje jako podíl prvku v potravině, který se absorbuje a využívá ve srovnání s čistým standardem. Biologická využitelnost prvku se nejčastěji snižuje vytvářením chelátů ve střevech (vzniká pevný a nerozpustný komplex) nebo v přítomnosti konkurenčního antagonisty (např. fytát obsažený v semenech tvoří cheláty se zinkem a snižuje tak jeho biologickou využitelnost). Někdy se navzájem mohou ovlivňovat i dva esenciální prvky. Příkladem je snížení absorpce a využití mědi v případech, kdy je konzumováno nadměrné množství zinku.

Role jednotlivých vitamínů byla objevena a popsána počátkem 20. století. Bylo zjištěno, že vitamíny D, E, B6, B12 a kyselina listová ovlivňují buňky imunitního systému. S výjimkou vitamínu D působí všechny podpůrně na některou jeho složku. Vitamín D je ve svém účinku na imunitní systém poněkud specifický - jeho nedostatek vede ke zvýšené náchylnosti k některým infekcím, v tomto případě funguje jako autostimulans. Avšak deficit vitamínu D je zároveň spojen s vyšším rizikem rozvoje autoimunitního onemocnění, v tomto případě funguje vitamín D jako imunosupresivní látka.

Vitamíny se vyskutují ve všech druzích potravin, v ovoci, v zelenině, mase, vejcích i obilných výrobcích.
 

Vitamíny E a β-karoten jsou známé jako antioxidanty. Eliminují účinek kyslíkových radikálů, které způsobují poškození tkání a iniciují vznik některých onemocnění.

Kyselina listová, vitamíny B6 a B12 hrají roli v metabolismu homocysteinu, zapojují se do mechanismů směřujících ke snižování jeho koncentrace v krvi. Bylo popsáno několik mechanismů, kterými by zvýšená hladina homocysteinu mohla přispívat k rozvoji kardiovaskulárních onemocnění.

Denní potřeba vitamínů a nejvyšší přípustné množství

vitamíny doporučený
denní příjem
(mg)
nejvyšší přípustné
množství v denní
dávce (mg)
vitamín A 0,8 2
vitamín C 80 2000
vitamín D 0,005 0,01
vitamín E 12 100
vitamín B1 1,1 10
vitamín B2 1,4 10
vitamín B6 1,4 10
vitamín B12 0,0025 0,05
niacin 16 500
kyselna pantothenová 6 40
kyselina listová 0,02 1
biotin 0,05 0,5
vitamín K 0,075  
 

Všechny vitamíny rozpustné ve vodě jsou kofaktory enzymů, které se podílejí na regulaci energetického metabolismu v našem těle. Je tedy zřejmé, že i mírný nedostatek těchto látek znamená významné ovlivnění vybraných enzymových reakcí, což fyziologicky může vyústit ve zvýšenou únavu. V mnoha studiích bylo zjištěno, že současné stravovací návyky nepokrývají kompletně požadavky našeho organismu a vedou k nedostatku těchto vitamínů a k následné únavě a ztrátě vitality. V dospělé populaci se však uplatňuje mnohem více vlivů, které mohou způsobit nedostatek vitamínů. Kromě nevhodné stravy k němu přispívá i kouření, užívání některých léčiv, zvýšená konzumace alkoholu, a také zvýšené nároky z důvodu stresu. V těchto případech je vhodné doplnit vitamíny formou doplňku stravy, aby byla pokryta denní potřeba vitamínů.

Koenzym Q10 je sloučenina funkčně podobná vitamínům a je obsažena ve většině lidských buněk. Koenzym Q10 je pro náš organismus nepostradatelný a uplatňuje se při buněčném dýchání a při získávání energie. Jedná se o jeden z rozhodujících katalyzátorů energetického metabolismu a s jistou nadsázkou lze říci, že jeho množství v buňce určuje i její výkonnost. Jeho struktura ho také předurčuje jako strážce lipidových membrán a mitochondrií před působením volných radikálů. Koenzym Q10 je zčásti přijímán potravou, zčásti si jej tělo vytváří samo. S přibývajícím věkem jeho produkce klesá a výkonnost těla se stává více závislá na dodávce koenzymu Q10 potravou. Proto je doplňování koenzymu Q10 pro starší osoby tak důležitá.

Nejvyšší koncentrace koenzymu Q10 je v srdci, v plících a v ledvinách. Avšak již ve 40 letech má člověk v srdečním svalu ve srovnání s 20letým asi o 30 % méně této látky. Rovněž v dalších tkáních se začíná po čtyřicítce projevovat úbytek koenzymu Q10. Jeho nedostatek v těle má za důsledek i celkové oslabení organismu, ztrátu vitality, snižuje se schopnost koncentrace a fyzické aktivity a urychluje se proces stárnutí (týká se to jak orgánů v těle, tak i kůže, protože klesá rychlost regenerace buněk).

Doplňování koenzymu Q10 do těla formou doplňku stravy vede ke zpomalení procesů stárnutí organismu a především zabraňuje předčasnému stárnutí a projevům, které jsou s tímto spojeny (únava a stárnutí pokožky a tvorba vrásek). Také se může prodloužit i předpokládaná délka života.

Doplňky stravy jsou definovány jako potraviny určené k přímé spotřebě, které se odlišují od běžných potravin vysokým obsahem vitamínů, minerálních látek nebo jiných látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem a které byly vyrobeny za účelem doplnění běžné stravy spotřebitele na úroveň příznivě ovlivňující jeho zdravotní stav.
Doplněk stravy Multi plus obsahuje koenzym Q10, 10 vitamínů a 9 minerálních látek v optimálním vyváženém poměru. Kombinace těchto látek přispívá ke snížení míry únavy a vyčerpání, k normální funkci imunitního systému a k ochraně buněk před oxidativním stresem.

Při nevyvážené stravě nebo redukčních dietách pomáhá Multi plus zajišťovat dostatečný přísun vitamínů a minerálů, o které je organismus ochuzen.
 

Pokud vás tento výrobek zaujal a chcete ho vyzkoušet, můžete objednat zde.

Copyright © 2013 - 2019
KERBET.cz
Created by it2b

Pracoviště pro studium
energetického metabolismu
Trnava 397, Trnava u Zlína

E-mail: info@kerbet.cz
Tel.: 577 981 893, 605 212 069
v době od 7,00 do 14,30 hodin